Rozhovory s lidmi nejen okolo běhání a nejen o běhání

Ondřej Fejfar — rozhovor

Přední český běžec, specialista na běh do vrchu. Reprezentant České republiky.
Momentálně můžete Ondru podpořit
na https://www.hithit.com/cs/project/1965/ondra-fejfar-bezi-do-nebes.

1. Ahoj, Ondro. Je vítězství, kterého si ceníš nejvíc? Případně vícero vítězství, na která si nejvíce pyšný?
Nejvíc si cením vítězství na We Run Prague 2012. Byl to asi nejlepší ročník tohoto závodu, navíc okořeněný účastí Carla Lewise, s kterým jsem si mohl díky tomu po závodě v zákulisí popovídat. Ale především jsem tam podal dobrý výkon ve velké konkurenci. Dokonce jsem od té doby neběžel desítku na silnici rychleji.
2. Užíváš nějaké doplňky stravy?
Snažím se to nepřehánět. Někdy s nadsázkou říkám, že jediný doplněk, bez kterého bych se neobešel, je vitamin C. Ale jasně, občas si míchám klasický iontový nápoj a po těžkém tréninku vypiju trochu sachariďáku. Nyní, jak přecházím na spíše delší tratě, při dlouhých trénincích a horských závodech bych se už neobešel bez energetických gelů a tablet.
3. Co ty a posilovna? Cvičíš někdy i s činkami, nebo činky nepoužíváš, abys nenabral příliš svalové hmoty a ta Tě pak nezpomalovala?
Činky mě nikdy nelákaly a záměrně se jim vyhýbám. Jsem vytrvalec a svalová hmota je mi spíše na obtíž. V kopcích to dokonce platí dvojnásob. Snažím se posilovat pouze s vlastní vahou, a k tomu využívat různé vychytávky jako bosu, TRX, expandéry a podobně. Mé posilování je založené čistě na posilování středu těla.
4. Máš nějaké oblíbené pomůcky na běh, bez kterých se neobejdeš?
V poslední době jsem si oblíbil 250 ml „flask“ do dlaně na pití od Inov-8. Lahvička se vyfukuje s tím, jak upíjíte. Voda v ní nikdy neskáče a po vypití ji smotáte do kapsy. Na delší tréninky je to skvělá věc a nemusím brát kvůli tekutinám ledvinku ani batoh.
5. Jaký máš názor na profesionální sport – sport jako plnohodnotné zaměstnání? Neměl by sport být spíše koníčkem? Dřív na Olympijských hrách mohli startovat jen amatérští sportovci. Nebylo to tak lepší?
Kdy dřív? Poslední amatéři byli v Evropě zhruba za doby Zátopka. Samozřejmě, že třeba v 70. letech a 80. letech byli všichni naši běžci „amatéři“, ale bylo to pouze naoko. Do práce chodit nemuseli. Ono je to celkem jednoduché. Aby člověk mohl podávat ty nejlepší výkony tak musí dvakrát denně trénovat, poctivě regenerovat a jezdit po závodech a po soustředěních. To se při normální pracovní době prostě nedá stihnout. Čest výjimkám co to zvládnou, ale minimálně jednu z těch tří věcí co jsem vyjmenoval, musí zanedbat.

Však většina lidí má sport jako koníček a je to tak správně. Je to také ta nejzdravější forma, jak sport provozovat. A z těch vrcholových sportovců si každý sám musí rozmyslet, co všechno tomu chce obětovat. Já si třeba řekl, že chci běhání věnovat spoustu času, ale chci přitom vystudovat vysokou školu, abych se mohl vždy slušně uživit. A na jaře, po šesti letech studia, ze mě bude inženýr přes Informační systémy a technologie. Není podle mě dobré mít jenom sport a nic jiného.
6. Plánuješ do budoucna přejít na maratony či ultra?
Určitě v následujících letech poběžím maratonskou či ještě delší vzdálenost. Bude to ale spíše nějaký horský maraton. Chci se naplno věnovat skyrunningu a tak mě to dříve či později asi nemine. Úplně nevylučuji ani silniční maraton, i když ho zatím neplánuji. Ultra mě moc jako takové neláká. Maximálně jednou zkusím nějaký horský ultramaraton.
7. Jaká je tvá nejoblíbenější běžecká disciplína? V nějakém článku Tě označili jako vrchaře. Je to tedy běh do vrchu?
Ještě do nedávna jsem běhal téměř všechno. Baví mě dráha, silnice, krosy, běhy do vrchu i skyrunning. Vše jsem se snažil kombinovat a všude se mi relativně dařilo. Už jsem si ale musel vybrat. Mým hlavním zaměřením jsou běhy do vrchu a skyrunning. Běhání v horách totiž miluju a mám ho nejradši. Silnici už mám nyní spíše jako zpestření a doplněk. Rád si také zaběhnu nějaký rychlý kros.
8. Co ty a běhu příbuzné sporty? Neláká Tě třeba triatlon?
Triatlon mě láká, ale asi bych se hned na začátku utopil :-) Nejsem dobrý plavec. Ironmany mohu pouze obdivovat. Z letních sportů jezdím rekreačně na kole a na inlinech. V zimě už je to zajímavější. Téměř sedm let jsem se věnoval závodnímu skialpinismu. Je to krásný a drsný sport, hodně jsem se díky němu naučil o horách.
9. V této době zažívá běh velký rozmach, hlavně mezi „hobíky“. Běžců na vrcholné úrovni je však spíše čím dál méně; a běhá se i pomaleji než dřív. Čím si myslíš, že je to způsobeno?
Odpovědí na tuto věčnou otázku může být více. Běh není pro vrcholové sportovce tolik atraktivní, protože je v něm obrovská konkurence a málo peněz. Možná největší konkurence na celém světě. Můžete běhat časy rychlejší, než jsou české rekordy, ale stejně nikdy nevyhrajete žádnou medaili. Bavíme se o vytrvaleckých distancích. Vždycky bude průměrný Afričan před vámi. To je pak lepší se dát třeba na biatlon, kde je šance na úspěch mnohonásobně vyšší.

Dále je zde malá obecná podpora. Vždyť ani naše nejlepší běžce na olympijských tratích nevezmou do střediska nebo do Dukly. Kdo už nestuduje tak si musí najít práci nebo se nechat dál živit od rodičů. Chybí tu zkrátka důstojné podmínky pro vrcholové běžce. Všichni to děláme především srdcem, ale to bohužel někdy nestačí. Když potom člověk vidí třeba platy fotbalistů…
10. Kde se vidíš za 10 let; respektive, kde bys rád byl?
Možností je spousta, sám v tom nemám úplně jasno. Za deset let už doufám budu mít splněny všechny své sportovní sny a cíle. Budu se moc věnovat práci, rodině a do toho si pro zábavu trénovat a závodit na těch nejzajímavějších horských závodech na světě.
11. Klasická otázka na konec. Co Ti běh dal a co naopak vzal?
Běh mi vzal především veškerý volný čas a možnost rozvíjet se více i v jiných oblastech, které mě baví. Ale nelituji toho. Díky běhu jsem více poznal sám sebe, dovedu si sebe víc vážit a vím, že když člověk opravdu hodně chce tak může dokázat ledacos. Díky běhu jsem se seznámil s báječnými lidmi, které bych asi jinak nikdy nepotkal. Běh se stal mým životním stylem a já si to plnými doušky užívám. Nesmírně mě také těší podpora mých nejbližších. Rodinou počínaje, přes nejlepší kamarády až třeba po rodinu mé trenérky paní Grohové. Bez nich by to nešlo a jsem jim všem moc vděčný za všechno, co pro mě udělali. A mám také spousty skvělých fanoušků, jejich podpora mě nesmírně motivuje!
12. Děkuji za rozhovor a přeji Ti, ať se Ti daří nejen při běhání.
Já také děkuji a přeji tomuto serveru co nejvíc čtenářů.

Já, běžec 2015—2016.  |  Nahoru

TOPlist